Diskuzní fórum

Prodej nedigitálně vytvořeného obrazového materiálu přes fotobanky

Skenování diapozitivůMnoho autorů, kteří prodávají své práce prostřednictvím fotobank tvoří nejen digitálně, ale i jinými technologiemi, kdy je obraz nutné následně digitalizovat. U fotografů se jedná o negativy, diapozitivy a finální zvětšeniny, v případě grafiků jsou to různé lepty, linoryty a podobně.

Než se podíváme na technické možnosti digitalizace tak několik praktických, všeobecných informací. Předně je vždy dobré, do sdělení pro editora napsat, že se jedná o digitální reprodukci nějaké předlohy, případně jaké a jakou technologií byla vytvořena. Tuto informaci je dobré dát také do popisu snímku, aby si ji mohl přečíst i kupující.

Může se to zdát jako zbytečné, ale je si potřeba uvědomit, že editoři jsou zvyklí posuzovat technickou kvalitu obrazového materiálu s ohledem na to, že byl vytvořen digitálně, čemuž odpovídá i struktura obrazu. V případě reprodukcí se do obrazu dostává i povrch reprodukované předlohy. A to je pro mnoho editorů problém. Ať už je to zrno u filmového materiálu, nebo rastr u sítotiskové grafiky a podobně, tak většinou, pokud se jim k tomu nenapíše komentář, vyhodnotí takový obrazový materiál jako technicky nepřijatelný.

Další úskalí při prodeji tohoto obrazového materiálu je zařazení do kategorií. U fotobank, které vyžadují kategorie, je vhodné zařadit takové obrazy do sekce „ art“, tedy umělecké a následně do dalších, tematických kategorií. S tím je spojena povinnost doložit svolení od autora původního díla s prodejem přes fotobanku, a to i v případě, že autor původního díla je totožný s prodávajícím. Jinak řečeno udělit si povolení sám, či sama sobě.

Při zapisování klíčových slov je vhodné uvést ekvivalent ke slovu reprodukce, nedoporučuji však slovo kopie. Dále pak jsou vhodná slova vztahující se k technologii, kterou byla zhotovena předloha.

Pokud se rozhodneme digitalizovat negativní filmový materiál, tak si musíme uvědomit, že tento je primárně určený k následnému zpracování klasickou technologií, tedy systémem negativ – pozitiv. Tomu odpovídá i konstrukce a struktura těchto materiálů. Proto je lepší, než digitalizovat přímo negativy, udělat z nich kvalitní zvětšeniny a ty následně digitálně reprodukovat. Zvětšeniny pro digitalizaci je vhodné dělat na lesklý papír na laminované podložce. Tento materiál má minimální rušivou strukturu.

Postup převodu předlohy do digitální podoby

A nyní pár slov k vlastnímu provedení reprodukce. Předpokládám, že čtenáři těchto stránek mají dostatečné technické znalosti a tak se nebudu zabývat takovými samozřejmostmi jako je exponometrie, kresebné vlastnosti objektivů a podobně.

Z technologického hlediska máme dvě možnosti, jak předlohu reprodukovat a převést do digitální podoby. Můžeme ji oreprodukovat digitálním fotoaparátem, nebo naskenovat. Každá z těchto technologií má své výhody a nevýhody. Oba postupy mají společnou jednu zásadu, která platí ve fotografii všeobecně a to, že obraz ze skeneru, nebo fotoaparátu musí být maximálně technicky kvalitní, abychom v grafickém editoru provedli jen drobné korekce.

Reprodukce pomocí digitálního fotoaparátu

Pokud se rozhodneme pro reprodukci pomocí digitálního fotoaparátu, tak musíme dodržet několik zásadních podmínek. Tou nejdůležitější je rovnoměrné nasvícení předlohy. V praxi toho lze dosáhnout dvěma, proti sobě umístěnými světelnými zdroji, jejichž paprsky dopadají na předlohu pod úhlem 45 stupňů, za předpokladu, že světelný zdroj má konstantní hodnotu vyzářeného světla v celé délce strany reprodukované předlohy. Toho lze dosáhnout vzdáleností zdroje od předlohy, použitím difuzorů nebo stínítek a případný úbytek světla v okrajových částech předlohy lze eliminovat vhodně umístěnými odraznými deskami. Kontrolu rovnoměrnosti nasvícení provedeme lokálním proměřením v celé ploše reprodukované předlohy. Ideální je měření dopadajícího světla, ale úspěšně můžeme použít i měření světla odraženého s pomůckou.

Pro reprodukování menších předloh můžeme použít různá, běžně prodávaná reprodukční zařízení, nebo reprodukční stoly. Svého času vyráběla reprodukční zařízení, postavené na platformě zvětšovacího přístroje i Meopta Přerov.

Souosost je dalším důležitým faktorem pro tuto práci. V podstatě se jedná o to, že plocha předlohy musí být v osách x a y rovnoběžná se stejnými osami záznamového média. Pro dokonalé vyvážení postačí přesná vodní váha (libela). Kontrolu lze provést oreprodukováním listu čtverečkovaného papíru. Pokud jsou čtverečky opravdu čtverečky, tak si můžeme být jisti, že nastavení je v pořádku, pokud ne, tak musíme udělat potřebnou korekci souososti.

V minulosti se vyráběly takzvané reprodukční objektivy. Ty byly opticky korigovány pro snímání v kratších vzdálenostech. V současné nabídce různých výrobců fotografické optiky jsem nic podobného nenašel. Bude tedy nutné vystačit si s tím, co je momentálně na trhu. Objektiv vhodný pro tuto práci by měl mít co nejmenší optické zkreslení a co největší rozlišovací schopnost. Tyto vlastnosti mají většinou objektivy s ohniskovou vzdáleností o něco větší, než základní ohnisko pro velikost snímače přístroje, který použijeme. Ekvivalent pro kinofilm by byl 75 - 90 mm. Při použití objektivů s proměnlivou ohniskovou vzdáleností doporučuji objektiv nejprve otestovat a potom nastavit ideální ohnisko na základě výsledku testu.

Expozici nastavíme na základě ideálních kresebných vlastností objektivu při určité cloně a tomu přizpůsobíme rychlost závěrky. V případě kvalitních objektivů renomovaných výrobců bývá dodávána ke každému objektivu technická specifikace obsahující i MTF křivku, ze které můžeme potřebné údaje snadno vyčíst. Pokud tyto informace nemáme k dispozici tak nezbude, než si objektiv otestovat.

Nyní již zůstává zabezpečit, aby reprodukovaná předloha byla ve své ploše co nejrovnější. Zamezíme tak tvarovým deformacím a případným světelným deformacím ve zvlněných částech předlohy. Speciální reprodukční zařízení bývají někdy vybavovány vakuovým rámem, do kterého se vloží reprodukovaná předloha, která se po odsátí vzduchu přitiskne k vrchní skleněné ploše rámu. V domácích podmínkách si však vystačíme i s tabulkou kvalitního skla, kterou předlohu zatížíme.

Touto metodou můžeme reprodukovat i předlohy transparentní. Jen na pracovní plochu umístíme prosvětlovací zařízení na které následně pokládáme reprodukované předlohy.

Výhody tohoto postupu:

  • Možnost digitalizace rozměrných předloh
  • Není nutné pořizovat speciální, často finančně nákladné zařízení

Nevýhody tohoto postupu:

  • Časově náročné nastavení
  • Při větším množství reprodukovaných předloh nízká produktivita práce
  • Problémy s digitalizací malých předloh.

Reprodukce pomocí skeneru

Druhou možností digitalizace obrazových předloh je skenování. Můžeme využít nabídku služeb, které tuto službu nabízí, ovšem často se stává, že kvalita výsledného skenu neodpovídá našim představám. V případě, že máme ke skenování větší množství materiálu, nebo pokud fotograf pracuje s analogickým fotoaparátem a chce svoje snímky i digitalizovat, je vhodné pořídit si skener vlastní.

Skenery lze kvalitativně rozdělit do několika skupin. Kancelářské - často bývají integrovány do různých multifunkčních zařízení, poloprofesionální – jedná se o zařízení v cenově dostupné hladině se slušnými technickými parametry a profesionální – špičková kvalita ovšem za tomu odpovídající cenu. Pro naše potřeby si vystačíme se střední třídou, které se budeme nadále věnovat.

Z technologického hlediska rozdělujeme skenery na plošné, určené pro snímání odrazných i transparentních předloh, filmové, určené pro snímání jen transparentních předloh a bubnové – tyto skenery poskytují nejkvalitnější reprodukci a jsou záležitostí profesionálních studií.

Asi nejrozšířenější skupinou jsou skenery plošné, hlavně pro to, že umí skenovat oba typy předloh. Tady bych chtěl upozornit, že se nejedná o kancelářské skenery vybavené dianástavcem, ale o regulérně konstrukčně a technologicky navržené zařízení. Typickými představiteli této konstrukční řady jsou výrobky firem UMAX a AGFA. Slot pro umístění transparentních předloh bývá vybaven vyměnitelnými maskovacími rámy pro uchycení předloh od velikosti kinofilmu až po velké formáty – 4 x 5 palců.

V případě filmových skenerů se jedná o specializovaná zařízení pro digitalizaci transparentních předloh od formátu kinofilmu až po multiformátová zařízení. Některá z nich jsou vybavena posunovacím zařízením, které umožňuje automaticky skenovat celé filmové pásy. Mezi nejznámější výrobce těchto zařízení patří firma NIKON.

Stejně, jako je důležitá kvalitní technologie, tak je důležitý i software, pomocí kterého ji budeme ovládat. Výrobci skenerů, stejně jako fotoaparátů dodávají ke svým skenerům skenovací software, který nám umožňuje provádět základní operace. Často však plně nevyužívá technické možnosti konkrétního zařízení. Na trhu je mnoho speciálních skenovcích programů, například SILVERFAST, které ve spojení s kvalitním zařízením vytváří silný technologický nástroj. Samozřejmě za předpokladu, že jejich parametry vzájemně odpovídají.

Podívejme se, jaké vlastnosti by měla mít sestava skener – software pro použití výstupů na fotobankách.

  1. Možnost kalibrace – stejně tak, jako je nutné mít kvalitně kalibrovaný monitor, případně tiskárnu je nutné mít i kalibrovaný skener. Kalibraci provádíme pomocí kalibračních tabulek, které jsou někdy součástí dodávky skeneru, nebo je lze samostatně zakoupit. Tabulky jsou jak na transparentní, tak odrazné podložce.

  2. Možnost skenování transparentních materiálů různých velikostí – pokud disponujeme různými velikostmi filmového materiálu, kinofilm, střední, případně velký formát, tak by měl mít skener možnost zpracovat všechny požadované formáty.

  3. Možnost nastavení parametrů výstupu – výstupní data by měla být nastavena v závislosti na nastavení editoru, ve kterém bude obraz dále zpracováván. Gamut, parametry pro RGB, CMYK a šedou škálu.

  4. Možnost nastavení přesné velikosti výstupu – jak víme při zvětšení, nebo zmenšení digitálního záznamu dochází vždy k jeho obrazové destrukci. V případě skenovaného materiálu je tato destrukce mnohem znatelnější a proto je vhodné skenovat předlohy v konečném rozlišení.

  5. Zostření obrazu a odstranění moaré – opět je lepší nastavit přímo při skenování. Pokud by jsme chtěli odstranit moaré v grafickém editoru, pomocí funkce odstranění šumu, tak získáme degradovaný obraz. To proto, že algoritmus nastavený pro tuto funkci neodpovídá výstupu ze skeneru, protože skener žádný šum nemá.

  6. Nastavení dynamického rozsahu – většina skenerů má možnost provést toto nastavení automaticky, což nemusí vždy vyhovovat. Měla by tu být možnost nastavení nějak korigovat, nebo provést zcela ručně, například ve funkcích úrovně, nebo křivky stejně, jako třeba v PS.

  7. Nastavení režimu barevného výstupu – pokud víme, jakou technologií bude zpracován finální obraz, je vhodné skenovat přímo do barevného režimu, který budeme pro výslednou podobu potřebovat. Stupně šedi pro černobílý tisk, CMYK pro offset atd, RGB pro fotobanky. Je to mnohem lepší, než převádět režim barvy v grafickém editoru.

  8. Barevné korekce – samozřejmostí by měla být možnost vyvážení barev, jak ji známe třeba z PS. Kvalitnější skenery však umožňují rozsáhlejší nastavení obdobná těm, které známe z grafických editorů pracujících s RAWem u digitálních fotoaparátů.

  9. Možnost víceprůchodového snímání – funkce, která není nezbytná a nedisponují jí všechna zařízení, ale značně ovlivňuje kvalitu výsledného skenu. Konečný obraz je složen z několika dílčích obrazů, které skener snímá po určitých denzitách. Množství dílčích průchodů bývá nastavitelná. Použitím této funkce dosáhneme maximální kresebné kvality a přesnosti přenosu obrazových informací z analogové předlohy.

  10. Přednastavené charakteristiky transparentních materiálů - funkce, která není nezbytná a nedisponují jí všechna zařízení, usnadňuje a zefektivňuje však práci s negativním a inverzním filmovým materiálem. Skenovací program zahrnuje přednastavené charakteristiky těchto materiálů nejrůznějších výrobců, včetně modelových řad a to jak u barevného tak černobílého materiálu. Například ILFORD HP5, FUJI Fujicolor 200, KODAK Ektachrome E100S a podobně. Databáze zahrnuje většinou široké spektrum jednotlivých typů materiálů, protože vývojáři progamu správně předpokládali, že bude potřeba digitalizovat i materiály, které se už nevyrábí.

Po výběru příslušného materiálu nám program umožní jeho zpracování obdobně, jako při práci se zvětšovacím přístrojem. Můžeme si zvolit jas, tedy délku osvitu, kontrast lze regulovat plynule jako u multigradační hlavy. V případě barevných negativů máme možnost zvolit si způsob filtrování (subtraktivní nebo aditivní). Můžeme si zvolit, jestli se nám v náhledovém okně bude obraz zobrazovat v negativní, nebo pozitivní podobě.

Charakteristiky jednotlivých materiálů jsou udávány výrobci a to za předpokladu, že materiál je správně exponovaný a zpracovaný doporučeným způsobem a v odpovídajících chemikáliích. Pokud bude materiál exponovaný anebo zpracovaný jinak, tak je možné, že výsledný obraz nebude po zadání konkrétní charakteristiky optimální. Konečné doladění obrazu provedeme výše popsaným postupem.

Pokud v databázi příslušný materiál nenajdeme, tak si můžeme jeho profil vytvořit sami a do databáze ho přidat.

Některé skenovací programy disponují ještě dalšími funkcemi, jako je možnost automatického odstranění škrábanců z předlohy, retušováním prachu a podobně. V některých případech je lze využívat, ovšem praktický význam nemají. Konkrétně retuše příliš velký význam nemají, protože je lepší je provést přímo v PS.

Výhody tohoto postupu:

  1. Dosažení velmi přesných a technicky kvalitních reprodukcí, obzvláště u předloh na transparentní podložce.

  2. Slušná produktivita práce.

  3. Možnost korektních úprav a nastavení parametrů výsledného obrazu ještě před finálním skenem.

Nevýhody tohoto postupu:

  1. Finanční náklady na pořízení technologie.

  2. Omezená velikost reprodukovaných předloh.

Možná by někdo mohl vznést pochybnost, jestli se investovaný čas a případně peníze do této činnosti vyplatí. Lze předpokládat, že ano. Je potřeba si uvědomit, že zákazníci fotobank neustále vyhledávají nový a neotřelý obrazový materiál. Ať už se jedná o historické fotografie různých míst, měst ale i fotografie zachycující životní styl dob minulých. Stejně tak v grafice může jít o různé techniky, které počítačově nelze napodobit, nebo obyčejné kresby a podobně.

Bc Zbyněk Ševčík


Komentáře


Gravatar
11. únor 2016, 15:23 Kryštof
A co když autor puvodního díla už nežije?
 
Gravatar
12. únor 2016, 08:07 Zbyněk
Citace:
A co když autor puvodního díla už nežije?


V tomto případě se to řídí podle autorského zákona. Veškerá práva k dílu nabývají buďto dědicové, nebo osoba, které autor dílo odkázal v závěti. Může se jednat i o muzeum, galerii, nebo psí útulek. Člověk, nebo organizace, který nabyl tato práva, může s dílem manipulovat jako by byl jeho autor. Může poskytovat licence, nebo i dílo prodat. Musí však vždy uvést u díla jméno autora. Někde jsem už na toto téma psal podrobnější text.

U fotobank je potřeba vzít v úvahu, že fotobanky se řídí autorským zákonem platným v zemi, kde sídlí. Co platí u nás, nemusí platit v USA a jinde. Asi bych vznesl dotaz na konkrétní fotobanku kam chci takový materiál nahrát.

Bc. Zbyněk Ševčík
"
 
Gravatar
12. únor 2016, 16:19 Roman
Citace:
A co když autor puvodního díla už nežije?


Zabývám se skenováním "vintage" fotek. Na Shutterstock je pořeba dodat PR a MR, kde je uvedeno, že fotky jsou vašim majetkem a všechny osoby na fotografiích již zemřely. Skeny fotek lze na SS nahrávat pouze jako Editorial, to stejné i na Bigstock. Na Depositphotos to projde i jako běžné "royalty" s odpovídajícím PR a MR. Na 123RF kupodivu většinu zamítají i jako redakční. Na Dreamstime, Fotolii a CanStockphoto je to bez šance, vůbec tyhle skeny neberou. S ostatním FB zkušenosti nemám.
 
Gravatar
12. únor 2016, 22:43 Pavel Matoušek
Pěkný článek, snad jen doplním, že při reprodukování fotoapátem, pokud máme hluboko do kapsy, dobře funguje i DSLR nižší třídy + objektiv 50mm /1.8, tedy dohromady kolem 10tisíc, důležitý je pak i stativ

fotit zásadně do RAW, na úpravu pak stačí i free editor type RAW therapee

difuzér světel se nejlépe vytvoří pauzovacím papírem
 
Gravatar
14. únor 2016, 07:55 Zbyněk
Citace:
Pěkný článek, snad jen doplním, že při reprodukování fotoapátem, pokud máme hluboko do kapsy, dobře funguje i DSLR nižší třídy + objektiv 50mm /1.8, tedy dohromady kolem 10tisíc, důležitý je pak i stativ

fotit zásadně do RAW, na úpravu pak stačí i free editor type RAW therapee

difuzér světel se nejlépe vytvoří pauzovacím papírem


Ještě bych doplnil a kvalitní měření dopadajícího světla. Nedávno sem viděl jednoho pána v galerii, jak se snažil nafotit nějaký obraz a ono mu to ne a ne expozičně vyjít. Bodejť by ano. Obraz byl dost tmavý, tak že pro měření z fotoaparátu velký problém."
 

Přidej komentář
Pokud se chcete na něco zeptat, vyhledejte/zapište svůj dotaz na fotobankovém diskuzním fóru.

09. březen, 2016

Návod na vyplnění daňového přiznání pro fotobankéře

Povinnost podat daňové přiznání bývá noční můrou všech, kteří si chtějí nějakým způsobem (při)vydělat. Nemusíte se bát, není to tak složité, a ač vám to může nyní připadat jako velká věda, po podání prvních pár přiznání to už budete hravě zvládat. Velmi nápomocné vám mohou být interaktivní formuláře na webu finanční správy, které umí dopočítávat, doplňovat a obsahují i pokyny pro vyplňování, když si s něčím nejste jisti. Pokud daňové přiznání podáváte sami, je nutné jej finančnímu úřadu doručit do 1. dubna. Při souběhu živnosti a zaměstnání nemůžete tuto povinnost přenést na zaměstnavatele, přiznání si musíte podat sami nebo prostřednictvím daňového poradce. A pokud jste vlastníkem datové schránky, jste povinni ji při podání použít. Více...

Prodej nedigitálně vytvořeného obrazového materiálu přes fotobanky

Napsáno 08. únor, 2016 v sekci Nástroje a postupy
Mnoho autorů, kteří prodávají své práce prostřednictvím fotobank tvoří nejen digitálně, ale i jinými technologiemi, kdy je obraz nutné následně digitalizovat. U fotografů se jedná o negativy, diapozitivy a finální zvětšeniny, v případě grafiků jsou to různé lepty, linoryty a podobně. Než se podíváme na technické možnosti digitalizace tak několik praktických, všeobecných informací. Předně je vždy dobré, do sdělení pro editora napsat, že se jedná o digitální reprodukci nějaké předlohy, případně jaké a jakou technologií byla vytvořena. Tuto informaci je dobré dát také do popisu snímku, aby si ji mohl přečíst i kupující. Více...

TexiGen - generátor textur

Napsáno 01. září, 2015 v sekci Nástroje a postupy
Textury stále patří mezi relativně žádaný sortiment na fotobankách. Však mají také poměrně široké uplatnění při tvorbě pozadí nebo 3D objektů. Některé fotobanky se na ně přímo specializují (Turbosquid, Cgtextures), ale i na těch klasických se prodávají dobře. TexiGen je nástroj od Pandy Wilda, který díky spoustě filtrů dokáže generovat textury (a nejen je) v podstatě z ničeho a tak je to jeden z nástrojů, díky kterému můžou na fotobankách prodávat i lidé, kteří neumí (nebo na to nemají vybavneí) ani fotit ani kreslit. Více...

Návod na vyplnění SS-4 (žádost o EIN)

Napsáno 16. březen, 2015 v sekci Nástroje a postupy
Spousta Slováků už asi zjistila, že od nich iStock vyžaduje EIN (Employer Identification Number), jinak jim neschválí jejich tax form a bude jim strhávat 30 procent z jejich výdělků. Pokud to chcete zdárně vyřešit musíte si o toto číslo zažádat podle níže uvedeného návodu a pak jej doplnit do vašeho tax-form formuláře pro iStock. Více...

Přehled nástrojů pro fotobankéře

Napsáno 07. leden, 2015 v sekci Nástroje a postupy
Fotobankéř je tvor strašně líný a tak si rád najde všeliká udělátka a nástroje, aby si tu svou práci co nejvíce zjednodušil. Vytvořil jsem proto seznam těch nejzajímavějších a nejužitečnějších pomocníků, kteří vám určitě ušetří spoustu času. Více...

Návody pro nahrávání obrázků přes FTP

Napsáno 28. srpen, 2012 v sekci Nástroje a postupy
Jelikož se množí dotazy na nahrávání fotek a ilustrací na fotobanku Dreamstime a to z důvodu nefungující komponenty pro JAVA upload (Technical Error) , rozhodl jsem se zde popsat, jak tento problém obejít. Řešením je použít alternativní metodu uploadu - protokol FTP. Nahrávání pomocí FTP je mnohem snazší a pohodlnější na rozdíl od nahrávání ve webovém prohlížeči. Článek není rozhodně zaměřen jen na fotobanku Dreamstime, nahrávání přes FTP můžete použít na téměř každé fotobance. Více...

PhotoStock - nástroj pro editaci klíčových slov fotek / ilustrací

Napsáno 16. květen, 2012 v sekci Nástroje a postupy
Program PhotoStock od českého autora Aleše Gavlovského (sovpag) je skvělý nástroj pro zápis klíčových slov, názvů a popisků do IPTC tagů fotografií a ilustrací se spoustou užitečných vychytávek, které vám ulehčí tuto nevděčnou práci. Více...

Jak kreslit ilustrace pro fotobanky

Napsáno 07. prosinec, 2011 v sekci Nástroje a postupy
Hodně lidí se mě ptalo jak stíhám udělat měsíčně tolik grafik. Tento článek by si měl přečíst každý grafik, který chce prodávat své ilustrace ve fotobankách. Článek odpoví nejen na úvodní otázku jak to stíhám, ale i na mnohé další, které se týkají tvorby vektorových ilustrací pro microstock fotobanky, zvyšování výdělků, zrychlení, zjednodušení a zefektivnění práce a vlastně celkového pracovního postupu fotobankového grafika. Více...

Snadné zipování ilustrací

Napsáno 20. červen, 2011 v sekci Nástroje a postupy
Existuje několik fotobank (Fotolia, Can Stock Photo, Deposit Photos, Cutcaster) přijímající vektorové ilustrace, které požadují, aby každý vektor byl nahrán na server jako ZIP soubor obsahující EPS ilustraci a JPG náhled. Což je docela otravné, zejména pokud těch ilustrací máte více. V následujícím krátkém článku vám ukáži, jak tuto činnnost velmi zjednodušit. Více...